Manželky a matky

 Tenhle měsíc bohužel nebyla povídka, ale kdo ví, třeba se v srpnu zadaří... naděje tu je. 

Nicméně něco přeci jenom zveřejním: starou, prastarou tolkienistickou básnička - za půl roku by oslavila desáté narozeniny, ač se mi to zdá nemožné! Tentokrát pro Tani, která je asi mým nejvděčnějším čtěnářem a nikdy mi neopomene napsat moc krásné reakce.

Rytmus tentokrát... takový volnější. Ach ti mladí umělci...

Manželky a matky

Dnes naposledy stromy zelené

smí vidět naše hlavy nepokryté,

než kadeře své černou svážeme

a úsměv spoutá hoře v líce vryté.

Dnes radost svoji ukládáme v hrob,

kde věrně budem držet tichou stráž,

a každá z nás má nyní navěky

znamení smrti vypálené v tvář.

Rozverné mládí i krása svěží

odejdou tiše, ač neplynou věky,

už žádná něha, už žádná láska,

budeme tiché, jak tiché jsou řeky.

Již nikdo nám prsty nepročeše vlasy.

Kdo zabil ty dívky věnce si vějící?

Zůstaly samy stát na mořském břehu,

chladné jak kameny, vzpomínající.

Do vody pad' náš zrak – koho tam vidíme?

Čí byly obrysy, jež smazaly vlny?

Samy už nevíme, co vlastně hledáme,

zklamání, zármutku, zoufalství plny.

Co zbude – řekněte? Hlas váš již vyšuměl,

jen v starých popěvcích zní jeho stín;

vzpomínky vyblednou, jen v očích našich

vtisknutá bude každá z vašich vin.

Zář vašich očí, kdysi tak jasná,

teď sochám mrtvý pohled dá,

a dotek ruky, co bolest plašil,

nezvedne tu, jež uvadá.

Jen dvě věci nám přinese déšť s větrem,

na jaře dětí nezrozených smích,

k podzimu potom hořce dýchat budem

popela z vašich hranic pohřebních.

Královna Druhá snad odejde v dál

a Moudrá poté dá smutek svůj kamení,

Vznešená usedne pod prázdným trůnem,

Labutí panna v moře se promění.

Pěvcova žena hlasů všech prokleje,

Králova dcera obleče šedý šat,

a Ta, jež krátce Kováři patřila,

po boku s mečem a kopím teď bude spát.

Ta, která hladila zlatavé vlasy,

nyní si navykla trní v dlaň bráti,

Vznešená květina změní se v plevel,

Snoubenka stříbrný prsten svůj ztratí.

Světlo dnes naposled vidí tvář naši,

než navždy skryje se v toku slz mnohém;

každá z nás zemřela v tu strašnou hodinu,

kdy říci musela své tiché sbohem.

Poznámky: Ojedinělý čtenáři, posbírej je všechny - jako pokémony! ;)