31. března: Jste...

 Letošní poslední březnová básnička je pro Pomněnku, od které jsem měla opět tři témata:

1. Haleth

2. vděčnost

3. Název písně od Radůzy "Táta pravdu měl"

S takovými tématy jsem nemohla zůstat jen u Haleth. Báseň je vložena do úst Haldadovi - co by asi chtěl říct svým dvěma dětem, Haleth a Haldarovi?

Jste...

Jste náhlý závan větru a chladivý stín lesa,

jste vlhkost uzamčená v mechu a v kapradí,

stezka, jež vedla skrz napajedla,

jste v korunách i kmenech, i v kořenech, jež bdí

a chrání stopy naše, bezelstně zanechané,

otisky nohou našich, vedoucí k domovu.

Že se tak nevidíte? Ach, děti moje, smíte

myšlenku v letu spatřit, či měsíc za novu?

Tak neptejte se marně, kým jste snad mohli býti,

co víc jste mohli získat a co víc dokázat!

Jste ostrou bouře vůní, jste rosou na plavuni,

a v moci vaší mnozí smějí bezpečně spát.

Měl jeden z vás žít déle a druhý chovat děti?

Či jeden v druhém dostal, co souzeno vám mít?

Jste oheň, který praská v krbu, jste věčná láska,

co skrze věky vede vzpomínku i váš lid.