16. března: Děti (Adamanta)
Dneska jsem měla témata tři, znovu od Pomněnky:
1. Tolkienův citát: "I ten nejmenší může změnit budoucnost"
2. málo známý hobit či hobitka
3. citát z písně Ženy mužů od kapely Epydemye:
„Čekají na šťastné přistání,
umět tak směry bouří vést,
co ještě všechno musí snést
ženy mužů létavých.“
Vybrala jsem si Adamantu Cvalíkovou, manželku Starého Brala, matku dvanácti v mnoha případech pozoruhodných dětí. A urodila se básnička, jednoduchá, ale melancholická. Ostatně jak jinak tenhle rok.
Děti (Adamanta)
Znám spoustu malých dětí
a mívám o ně strach,
když stojí na rozcestí,
snívají o dálkách,
když učí se číst hvězdy
v nebi i v srdci svém.
Jak málo znají, ač jsou
moudřejší, než já jsem!
Mnohé už stihli poznat
a mnohé pochopit:
vědí, kdy je čas zůstat,
vědí, kdy je čas jít.
Hleděli, slzíc, k světlu,
spočinout směli v tmě,
tak proč mi v tomto světě
rozumí nejméně?
Znám mnoho malých dětí,
každé v mém náručí
zůstalo jenom chvíli –
život nás naučí,
že ač jsme svoji matku
nechali v dáli stát,
každý část její nese,
kamkoliv, napořád.
I vaše děti budou
ty matky dávné nést,
i jejich strach i úsměv,
když vracíte se z cest,
když prvně milujete,
když jdete večer spát,
když odcházíte navždy –
snad lepší nechápat!
Znám dvanáct malých dětí,
každé má cestu svou.
Kým budou, po čem touží,
a kam mne ponesou?
Milá Aredhel,
OdpovědětVymazatdnes jsem objevila další Tvé březnové dílo a ráda jsem si ho přečetla jako takové milé překvapení na konci dne.
Básnička je opravdu taková maminkovská, hřeje jako matčino objetí, jsou v ní přesně ty obavy, které snad každý viděl v pohledu své vlastní maminky, a je v ní ta blízkost rodičů a dětí a síla jejich pout a zároveň i to, jak děti hledají svou vlastní cestu.
Děkuji za pěkné čtení.
To je nádherné, ta myšlenka, úloha matky odpradávna v životě, kratičké sloky plné melancholie. Adamantu vnímám tady jako "jen závorkou za názvem", jelikož téma je to opravdu silné, archetypální a úžasně pojaté. "A kam mne ponesou?", ohromně silný verš nakonec...
OdpovědětVymazat