Chvíle před svítáním

 

A jsem zpět, po měsících a měsících! Stěží uvěřit, že jsem se tu od léta pořádně nezastavila...

Přesun blogu proběhl úspěšně, i když musím přiznat, že bloggeru stále nerozumím, se vzhledem spokojená nejsem a všechno se teprve učím, takže mě určitě čeká mnoho chyb. Dokonce jsem odpověděla na pár komentářů, ale mnohé další na mě ještě čekají...

Dnes jen krátká báseň, opět prastará (i když, světe div se, pořád ne z těch nejdávnějších časů), rok 2014. Příště snad něco pořádného.




Chvíle před svítáním

Snad leží v lese, snad leží v polích,

snad navždy vězněno v černavé smole,

místo, kde čas jak vlasy se vlní,

nebe je nahoře, země je dole.

 

Snad leží hluboko, ve vodách temných

řeky, jež naslouchá mlčení ryb,

tichému šepotu svých olší, které

měsíci svěřují tíž všech svých chyb.

 

V noci je temné nebe i země,

úsvit však v rosu promění nás,

země je nahoře, nebe je dole,

tam, kde se spojí, neplyne čas.


Komentáře

  1. Líbí se mi hrozně moc rytmus v téhle básni a samozřejmě i obsah! Je moc krásná, ale už jsem přeci zvyklá, že i tvé starší básně jsou nádherné. Tahle působí křehoučce a studeně jako ta raní rosa a mlhy :) Jde o nějaké konkrétní místo, které popisuješ, nebo je to opravdu všeobecná chvíle před svítáním? (takové chvíle mám hrozně moc ráda, pokud jsem vzhůru, tak třeba ty dnešní a včerejší Laureliny)...Ale tady si představuju spíš nějaké probouzení se na Krkonoších nebo na výpravách s oddílem :) Ach ráno, ráno je Boží čas. A vida, dokonce to v téhle básni přiznáváš :)))) Je opravdu krásná!!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hvězdy Helcaraxë (povídka inspirovaná Silmarillionem)

Usínání

Malenka