Chvíle před svítáním

 

A jsem zpět, po měsících a měsících! Stěží uvěřit, že jsem se tu od léta pořádně nezastavila...

Přesun blogu proběhl úspěšně, i když musím přiznat, že bloggeru stále nerozumím, se vzhledem spokojená nejsem a všechno se teprve učím, takže mě určitě čeká mnoho chyb. Dokonce jsem odpověděla na pár komentářů, ale mnohé další na mě ještě čekají...

Dnes jen krátká báseň, opět prastará (i když, světe div se, pořád ne z těch nejdávnějších časů), rok 2014. Příště snad něco pořádného.




Chvíle před svítáním

Snad leží v lese, snad leží v polích,

snad navždy vězněno v černavé smole,

místo, kde čas jak vlasy se vlní,

nebe je nahoře, země je dole.

 

Snad leží hluboko, ve vodách temných

řeky, jež naslouchá mlčení ryb,

tichému šepotu svých olší, které

měsíci svěřují tíž všech svých chyb.

 

V noci je temné nebe i země,

úsvit však v rosu promění nás,

země je nahoře, nebe je dole,

tam, kde se spojí, neplyne čas.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

31. března: Růžino přání

31. března: Anairë

Konec Země mluvících stromů