8. března: Pád lamp
Hleďte a divte se, druhý březnový příspěvek!
Tentokrát báseň na téma "odehrávající se po katastrofě, ať už přirozené, nebo někým způsobené".
Nic speciálního, zato trocha filosofie. Reakce Valar na první "zhasnutí" a o tom, jak se zlé věci v čase opakují.
Pád lamp
Stalo se zlo, slyš nářek náš,
když zlo jsme nečekali,
uložili se ke spánku,
bdělosti jsme se vzdali.
Stalo se zlo a poprvé
od chvíle, co svět stojí,
se bojíme, že některé
rány se nezahojí.
Vnesli jsme světlo do temnot,
každý z nás lampa bílá,
však řád světa se obrátil -
tma světlo pohltila.
Teď slzy, prvně prolité,
ruinami světa tekou,
a krev všech našich výtvorů
největší jeho řekou.
Teď ohně zemi sžírají,
taví zhroucené vrásy,
a ani my, a ani čas
ten plamen neuhasí.
Navěky tajně bude plát,
ničit, co máme rádi,
dokud snad i svět samotný
v popel se neobrátí.
Rozžehnem opět světlo v nás -
jiný však zhasí svíci.
Znovu a zas, svět uvězněn
v mučivé repetici.
Mám poezii ráda - takže mě objevení Tvé další básně potěšilo.
OdpovědětVymazatPři čtení jsem měla pocit, že se báseň rozbíhá zvolna, pomalu, v takovém úsporném vyznění, ale pak přišly chvíle, kdy slova dopadnou svou plnou vahou a vyjádří celé neštěstí toho, co se událo - a to zapůsobí silně.
Dlouho jsem myslela, že k téhle básni, ač se mi moc líbí, nebudu mít co chytrého ani hloupého napsat. :) Ale chci. Valarskou tématiku mám taky velmi ráda (a jakou ne žejo?), a mám ráda dojmy a vize z časů, kdy Arda byla velkolepá ve své novosti, nezaplněnosti, souměrnosti...Ale pak mnohé snahy přišly na zmar, kontinenty se vzdálily od své ideální podoby a bytosti nezůstaly vždy jen dobrými...A svět je dodnes obrazem boje tvořivé a destruktivní síly
OdpovědětVymazatČtvrtá a pátá sloka jsou...dokonalé!A myslím, že teprve nedávno, po tolika a tolika letech, mi došlo, co je ten oheň, co Melkor hledal, a PROČ ho nikdy najít vlastně nemohl, a že ten plamen byl celou dobu naprosto v bezpečí.