Pozdrav zimy
Dneska poměrně netradičně zveřejňuju básničku, kterou jsem napsala teprve před několika málo dny (no dobře, už je to víc jak týden). Nemůžu však čekat, protože to křehké, krásné období na přelomu podzimu a zimy je už skoro pryč...
Básnička je Pomněnčin dárek k narozeninám - jí je věnována a ona má rukou psaný originál. Zveřejňuju samozřejmě se souhlasem majitelky.
Pozdrav zimy
Už zase země promrzá,
sníh první k zemi spad,
jak tichý výdech oblohy,
jímž končí listopad.
V tom čase stromy skloní se,
by shodily svou tíž;
být o pár kroků létu dál
a zimě trochu blíž.
V tom čase hvězdy vykvetou
a nebi na čele
po celou zimu budou plát,
jak z stříbra andělé.
A srdce těch, kdo dobří jsou,
v tom mrazu začnou tát,
tančit s měsícem polárním,
na léto vzpomínat.
Děkuju.
OdpovědětVymazatStromy spí a tiše oddychují. Někdy bych chtěl mít tu jejich odevzdanost a víru, že přijde nové jaro.
Tvoje básně mi hodně připomínají básně od Tolkiena. Krásně se to čte! Určitě nepřestávej tvořit! :)
OdpovědětVymazat[1]: Já děkuji!
OdpovědětVymazatAno, přesně o tom někdy člověk prostě musí přemýšlet... zvlášť v těch největších mrazech.[2]: Díky moc a moc! Neznám větší poklonu, než být přirovnaná k profesorovi, vážně. :)