Přes Německo do Dánska a zase zpátky
Prázdniny jsou ideální čas na brigádu, aspoň pro nás, studenty.
Já jsem v rámci té své letos s tátou podnikla týden dlouhou cestu přes velká i menší německá (Lipsko, Magdeburg, Hannover, Hamburk, Flensburg, Hussum) a malá dánská (Ribe, Varde - moje oblíbené jméno, Ringkøbing, Langerhuse, Thyborøn) města (a vesnice).
Idea, že si na naši pouť cestou vyděláme, se vydařila jen tak napůl, ale přes všechny nervy (z mé strany), nástrahy velkých měst (zvlášť Hamburku) a ne zrovna příznivé počasí, to bylo nádherné. Viděla jsem několik míst, na které jsem si nikdy ani neodvážila pomyslet, a zjistila, že do Dánska se budu chtít ještě aspoň jednou vrátit.
Kdo by taky nechtěl znovu chodit tichými ulicemi Ribe, nebo se ponořit do studených vln Severního moře?
Unavené slunce
Magdeburg (19. 7. 2017)
Ten den byl jako výheň;
v asfaltu sevřený
žár v marném hněvu cloumal
černými řemeny.
Však chlad zná starý kámen
chrámů, a říční proud -
šeptá své písně lidem,
chce moře dosáhnout.
Žena, co dřív tu žila,
zná vody objetí,
zpívá a sní své písně
zmizelých století.
Stojí, tesaná ze skla,
na sloupu nad řekou,
dokud ty temné vody
k nohám jí potekou.
Možná že něco šeptla,
či večer přišel snad:
sklonilo slunce hlavu
a do Labe šlo spát.
Konec břehů
Ústí Labe (20. 7. 2017)
Vzduch voní slaným deštěm
a opar večera
teď kryje sladké moře,
jež v řeku vyvěrá.
Je širší, nežs ji znala,
a břehů zná též víc,
dýchá, když tma se snáší,
signály z loděnic.
Létají racci z moře
a hlavy černé maj:
ten břeh však patří řece,
tak tišší zůstávaj.
A na přílivu čáře
nechávaj stopy své -
blíž a blíž plují lodě
z té mlhy zlatistvé.
Zná víc než ty ta řeka,
prosby své do vln slož -
vždyť část té vody přišla
z prastarých Krkonoš.
Ví víc než ty ta řeka,
a přec ji dobře znáš,
tak dokud v moře plyne,
i ty v něm zůstáváš.
Pro dítě
Ribe (21. 7. 2017)
Tak tiché město není
tam, odkud přicházíš:
vždyť tam když domy mlčí,
o smutku mluví spíš.
Zde ticho dýchá klidem
a růže na všech zdech
nám hostům vyprávějí
o slovech v kamenech,
o slovech z dětské knížky,
představách, co jsi měl,
než jsi ten rudý kámen
skutečně uviděl,
než jsi skrze ty věže
pohlédl do nebe -
vzpomínka na ten příběh
a teď i na tebe.
Je mnoho krásy v Dánsku,
a přec sem ze všech míst
přijelo dítě z dálky
napsat poslední list.
Tráva na dunách
Pobřeží Severního moře (22. 7. 2017)
Je hradba mezi tebou a mořem studeným,
a na chodidlech písek a mezi prsty vřes,
a na sta trav tu voní, co kotníky tvé hladí,
a od západu vítr se do vlasů ti snes.
Je bázeň mezi tebou a moře vlnami:
stůj, dítě, šeptá písek a mraky nad hlavou,
proč ztrácet sama sebe v té pláni nekonečné,
když od pobřeží, od dun zas ostré větry jdou.
Tak mezi trávou v dunách usnulo lidské srdce,
a ve studených vlnách duše si ustlala,
a ať jde vítr z moře, či od pobřežních písků,
ta šedo-modrá dálka s tebou tu zůstala.
Vítr nad plání
Langerhuse (23. 7. 2017)
Vznes vítr úsvit nad pláně,
pak útlé stromy až k zemi svál,
a déšť ti prstem studeným
sonátu do vlasů poskládal.
A toho rána náhle víš:
je ve velké dálce domov tvůj.
Tak skloň svou hlavu pod nebem,
nezápas s větrem - jen klidně stůj.
Je vítr pánem oblaků,
daruj mu všechny své pochyby,
hleď, mezi jeho dlaněmi
válí se nebeské velryby.
Je moře šedé vlnami
zbrázděno - jak čáry na dlani,
a mezi víry vzdušnými
skotačí nebeští vorvani.
Duše města
Míšeň (24. 7. 2017)
Duše města procitá v dešti,
s kapkami padá v ulice,
pod šedým nebem, v provazcích vody
voní a září nejvíce.
U starých domů slézové růže
svítí jak maják v šedi té;
není to město jak teskná píseň
v slunečním svitu zalité.
Od Labe šplhá na strmý kopec
ta krása věky znavená,
a katedrála, jak černá labuť,
zvedá svá křídla kamenná,
nad městem strmí, a šedé nebe
o zprávách z dálek mluví s ní.
Šli ulicemi poslové deště
a píseň dlažbou zazvoní.
Pro zájemce přibližná trasa naší cesty:
Zpívající vikingové:
Úžasný článek a boží fotky. :)
OdpovědětVymazatKrásné básně, tenhle styl se mi líbí :)
OdpovědětVymazatNěmecko a Dánsko na Tebe musely udělat veliký dojem, viď? Takové básně člověk nenapíše jen tak.
OdpovědětVymazatTa labská tématika je silná. Koukám na mapu, že jste podél ní jeli celé Německo. A to musí být hrozně zvláštní, když ji pravděpodobně znáš od potůčku z Krkonoš. Stalo se mi něco maličko, ale jen maličko podobného, když jsme jeli se školou přes Drážďany. Člověk pak nad tou řekou uvažuje už v jiným kontextu než jako nad zaplivanou vodou od Mělníka....A co máš nakonec nejradši? Moře? Pláně? Města? Řeku? :)
Můžu se zeptat? Jaký je význam Dítěte?Všechny jsou moc krásné. Marně přemýšlím nad tím jak se dá za tak krátkou dobu napsat tolik oduševnělých a neobčejných básniček, tipla bych že jsi mimo svého talentu měla mnoho inspirace.
Zamilovala jsem se do předposlední sloky poslední básničky.
[1]: Dík. :)[2]: Jé, díky!!! Tebe jsem tu vážně nečekala. ;)[3]: To rozhodně udělaly, víc než jenom dojem - spoustu věcí bylo tak krásných a plných zvláštní, nezapomenutelné atmosféry, že jsem byla schopná každý den vytvořit báseň, což se mi nikdy před tím nepodařilo. :)
OdpovědětVymazatLabe, to bylo něco opravdu nádherného. Už v Magdeburgu, kde jsme byli večer po opravdu úmorném dnu, jsem na něj jenom zírala. Slunce už zapadalo, všude bylo ticho a socha Mechtildy nad řekou... bylo to kouzelné. A ústí překonalo všechny představy, které jsem měla - je to jedno z těch míst, o kterém si ani neuvědomíš, že ho toužíš vidět, dokud to neuděláš. Na Krkonoších je kromě té "oficiální studně" i nespočet malých potůčků v té pramenné oblasti, které se všechny stékají v Labe - voda z nich je výborná. A vidět tu tři kilometry širokou řeku u ústí, bylo neskutečné...
Nevím, co bylo nejkrásnější, možná ústí, nebo ty duny porostlé neskutečným množstvím trav, nebo Ribe... fakt nevím. :)
Dítě... znáš knížku Bibi od dánské spisovatelky Karin Michaelisové? Je to jedna z těch hodně kvalitních dětských knížek. ;) Znám ten příběh už od nějakých osmi let a Ribe v něm hraje dost významnou a příběhově silnou roli. Když jsem to město viděla na mapě a věděla jsem, že se do něj podívám, byl to hrozně zvláštní pocit. Je to jméno, které znám odmala, ale představy o něm jsou nejrůzněji zkreslené, neurčité, zvláštní... A to město je mnohem krásnější, než jsem si kdy dokázala představit. Když jsme tam byli, bylo tiché a plné slunce a bylo to krásné. (A taky je tam pohřbená česká princezna Markéta, královna Dagmar Dánská. ;))
Poslední básnička... Míšeň byla taky krásná, tam na nás zase pršelo. :) A ten kopec je vážně strmý. Impozantní.
A díky, díky hrozně moc - jsem tak ráda, že si ti básničky líbí! :)
To je nadhera
OdpovědětVymazat[5]: Díky! :)
OdpovědětVymazat