25. března: Nové světlo
Dnešní téma bylo naděje, což mi dalo příležitost uvědomit si, že jsem ještě nesložila žádnou pořádnou báseň Eärendilovi. Docela ostuda. A protože múza zrovna docela přála, rozhodla jsem se to napravit.
Nové světlo
Buď světlem víry na cestách noci,
buď hvězdou jasnou na plátně tmy,
sudba zní temně, však Středozemě
v budoucnost svoji zas doufat smí.
Buď plamen nový v prastaré zemi,
svým jasným mečem stíny zla znič;
v tvé tváři smělé, na jasném čele
silmaril plá - to k Amanu klíč.
Až i tvůj plamen zestárne, zvšední,
samozřejmostí se bude zdát
těm, co se bojí o duši svoji -
na stráži přeci dál budeš stát.
Až deset tisíc let přejde světem,
krásný, jak prve, přepluješ zem:
dvou stromů záři, slzy na tváři,
naději ve tmách přinášíš všem.
Já nechápu jak každý den dokážeš napsat sice krátké, ale přesto dokonalé literární dílko. Jak to u všech Valar děláš? Jak?
OdpovědětVymazat[1]: Dokonalé? Jej, díky!!!
OdpovědětVymazatNo, nebylo to jednoduché, snažit se o něco každý den, vážně ne, a dělat to dýl než měsíc bych asi nezvládla, ale finta je hlavně v tom, mýt velkou zásobu nápadů a z ní čerpat. :-)