19. března: Zelená cesta

Dnes bylo téma cestovní, konkrétně toto známé dvojverší z Tolkienovy básně:

"The Road goes ever on and on

Down from the door where it began."

V českém překladu:

"Cesta jde pořád dál a dál

kupředu, pryč jde od mých vrat."

Dlouho jsem uvažovala, kterému z Tolkienových mnoha poutníků věnuji svou pozornost, ale inspirace prostě nepřicházela. Nakonec jsem poutníky zanechala jejich osudu a zaměřila se přímo na cestu. Ne metaforicky, ale doslova. Na cestu.

Konkrétně na Zelenou cestu.

Víte, jak poznáte, že nejste úplně v pořádku? Složíte báseň o cestě, a při tom se přistihnete, že tu chudinku litujete...

Zelená cesta

Šla od severu k jihu

a všude kolem ní

země, tak zvláštně tiché,

a nespočetně dní

ji přešlo. Ztratila se

v trávě a bodláčí,

vždyť poutníci, co znala,

už po ní nekráčí.

Jednou se jistě vrátí

- o tom ta cesta sní -

a k tomu místu půjdou,

kde Vrchy severní

Severku králů chrání,

ač čas k ní krutý byl,

sebral jí moc i slávu

a brány rozvalil.

Pak po ní půjdou k jihu,

kde přes Gwathló je brod

a mocný most kdys stával,

než skonal v chřtánu vod.

V Hůrce, až rozžnou světla,

poutníci budou spát,

s jitrem zas v cestu vkročí

a nebudou se bát.