Šlépěje

Obávám se, že jsem tohle skládala, místo abych se učila a dělala mé nespočetné domácí úkoly, což se mi určitě vymstí, ale po víc než měsíci v Olomouci byl prostě absťák příliš velký. (Každopádně tu strašlivou věc zvanou výškový profil jsem dodělala.) Taky to podle toho vypadá...

Šlépěje

Pod nohou tvojí cosi zašustí:

to z nebes spadly první listů deště,

o létě zašlém v jejich barvách čti

a též o zimě, co nepřišla ještě.

Když večer prší, chodníky se lesknou

ve světlech města; mlhou podzimní

komáří křídla nesou zprávu tesknou

a v ten čas, že jsou lidmi, růže sní.

Tak kráčej tiše, snad nevzbudíš je,

ať ani vítr tě neslyší,

pod nohou tvojí každý list žije,

k zemi se snes z větve nejvyšší.

Má tisíc barev podzim na své líci

a také vůně, ze kterých jde strach;

je rudý, jako vinná réva spící,

pod víčka sype z mrtvých listů prach.

Byl večer šerý po dni polosnivém,

když pavouk dostal příkaz síť svou příst,

v kterou tě chytli: z listů první si vem,

setři jím slzy, v nich nauč se číst.