Zpěv Dětí noci

Pro všechny, kteří trpí nespavostí.

Zpěv Dětí noci

Paní temná, děti tvoje

tiše pláčou po setmění,

Paní něžná, řekni, proč se

únava ta v bdělost mění.

Lehce chodíš kolem lůžek,

tichou, temnou samotou;

ti, které jsi políbila,

za tebou tvou stezkou jdou.

Děti tvoje, Paní krásná,

samy sedí v temném koutě,

dlaněmi si tváře chrání,

v srdce svoje vroucně zvou tě.

Spi, dítě moje,

což nevidíš,

že slunce plamen

vstává již?

Tvoje děti, Tilione,

pohled upřený ti vrací,

strhané jsou jejich tváře,

v nich zoufalství- vlkodlaci.

Jeden pohled na tvou záři

štěstí v smutek otáčí,

za krásu se slzou platí,

kruhy kreslí pod oči.

Tilione! Tilione!

Co bude dál, kam to jdeme?

Hubené jsou ruce naše,

zlomily se v prostě němé.

Spi, dítě moje,

denní zář

stlačí ti hlavu

na polštář.

Chlad už si přišel pro slzy mé,

studené, hvězdné nebe;

však více než únavy oheň

lhostejnost v srdci zebe.

Jasná hvězdo, která září

prosvětluješ mraky,

popros za mě u Paní své,

bych mohla spát taky.

Na hlavě té krásné Paní

korunou jste jasnou,

světlem malým budete nám,

až ostatní zhasnou.

Vstaň, už se stmívá,

už přichází tma,

začíná podivná

hlídka má.

Vstaň, Dítě noci,

teď oběť smíš dát,

vždyť přichází Paní-

ty nebudeš spát!