Lasse-lanta

Neboli listopad.

Nebo Uvadání, jak zní doslovný překlad. Listopad je krásný měsíc, měsíc mlh a šedé barvy, měsíc chladivého větru, měsíc posledních barevných listů a někdy i prvního sněhu. Měsíc hvězd, rozesetých mezi potrhanými cáry mraků.

Lasse-lanta (Listopad)

Padají tiše listy k zemi,

tiše ve vánku zmírají,

ptáci je svými křídly stíní,

smrt tajně chodí po kraji.

Klesají, krouží chladným vzduchem,

než zem sevře je v náručí;

umírá člověk ve chvíli, kdy

žít se sebou se naučí.

Nebe je šedou rouškou snů

bez naděje na procitnutí

a tanec listů v šedém větru

v objetí chladu stát tě nutí.

Ze stromů, jež již nechtějí je,

snáší se listy v tanci smrti,

smrti jejich a smrti ptáků-

a ty se díváš bez pohnutí.

Minula dávno doba světla,

teď světu vládne šedi čas,

a za všechno, co ztratili jsme,

dává nám sbohem listí třas.

Jen výkřik ptáka nad krajinou,

jež nyní patří šedi snění,

nese nám čistou ozvěnou

dávného zvonu vyzvánění.

List žlutý, mrtvý, k zemi padlý,

studené prsty, jež ho drtí,

a šedé křídlo v mračném nebi,

šedého větru tiché dmutí.

Chladná je ruka, která mává,

a smutný je strom bez listí,

najdi jen jedno teplé srdce-

hledej, nemůžeš nalézti.

Tiše padají listy k zemi

a ty je více nespasíš;

život je jenom vzpomínka,

krásná je, ale mrtvá již.