Aredheliny povídky a básně

Tak přeci jenom do konce dubna zvládnu ještě jeden článek... Tentokrát je to báseň o jedné méně známé Tolkienově postavě a o velké tragédii. Báseň je poměrně stará (2013), ale svého času byla jednou z mých nejoblíbenějších. To byly doby. (Taky to byla jedna z mála básní, která měla jako předobraz skutečného člověka, stejnou měrou jako fiktivní osobu.)

Nastal čas pokusit se o návrat k vydávání dvou článků měsíčně, a jak nejlépe zahájit, než co nejstarším a nejobskurnějším textem. Jedná se, pozor, pozor, o rozhlasovou hru. Víceméně. Napsána byla ještě za mých gymnasijních let pro jednu z našich třídních akcí s pohádkovým námětem. Spolužáci mě pověřili napsáním něčeho, co by se dalo přečíst do školního rozhlasu. Měla to být pohádka, je to spíš krotký horor. Konec šťastný i nešťastný (klasika). Ale sklidilo to docela úspěch. V rozhlasu to čtené bylo. Co víc si přát...